Název Radinov vznikl nejspíše zkomolením označení Radoňův dvůr podle zemana Radoně Loukoty, který jej nechal vystavět snad již v první polovině 12. století. Jeho potomci zde pozdějipostavili tvrz, připomínanou roku 1327, a později ves s farním kostelem na malém pahorku. K tomuto místu se váže hned několik pověstí. Jedna z nich líčí bitvu, která zde byla před mnoha staletími svedena a v níž zahynul vůdce vojska. Vojáci jej zde pochovali a každý na jeho hrob nasypal přilbici hlíny. Tak vznikl pahorek, na němž byl postaven kostelík. Za vlády Jana Lucemburského byl majitelem tvrze Slavibor z Radoňova,v době husitských válek byla tvrz se vsí zničena, pravděpodobně tehdy, když Žižka vyplenil nedaleký klášter ve Vilémově u Golčova Jeníkova. Za vlády Jiřího z Poděbrad byla tvrz v rozvalinách, zůstala pouhá dvě stavení. Také o vzniku zdejšího raně gotického kostelíku sv. Bartoloměje se vypráví pověst. Obyvatelé Chrtníče si chtěli postavit ve vsi kostel, ale všechno, co za den udělali, jim v noci někdo odnesl na kopeček v Radinově. Když se to třikrát opakovalo, postavili si jej tedy nikoli ve své obci, ale zde. Kostelík má téměř dvacet metrů vysokou věž, která ukrývá starobylý zvon. Přežil rekvírování za obou světových válek a je s ním spojena další pověst. Zvon darovala tomuto kostelíku rodina Vaníčkova z Chrtníče. Zvon nezvonil, ale zpíval, což bylo důvodem, aby jej patron nechal tajně odvézt do Habrů. Následující noci se však zvon vrátil na původní místo – a to se několikrát opakovalo. Jednou, když se zvony stěhovaly, vrazily do sebe takovou silou, že haberský se poškodil a ochraptěl. Ve 2. polovině 18. století vznikl kolem kostelíku malý hřbitov. Ještě v 19. století byl pahorek ze tří stran obklopen rybníkem, u něhož stával mlýn. Podle pověsti roztáčel v době sucha mlýnské kolo čert, kterému se mlynář upsal při posvícenské zábavě v chrtníčské hospodě. Nejznámější je ovšem pověst o radinovském pokladu, který se čas od času objevuje před vchodem kostelíka. Jen dvěma šťastlivcům se údajně poštěstilo na vlastní oči spatřit tři obrovské kádě naplněné po okraj penězi. První káď měďáky, druhá stříbrňáky a třetí zlaťáky. Poslední káď s pokladem nejcennějším byla hlídaná černým kocourem s ohnivýma očima. Babička Vaňourková ani zedník Matěj Škrhola se však nezalekli a z každé kádě si něco nabrali. Po jejich vyprávění spěchali na označené místo i mnozí jiní, ale než přišli, odbila dvanáctá a poklad zmizel. Kostelík byl několikrát opravován. V roce 1943 bylo zjištěno, že při vchodu v pravé zdi jsou známky po zazdění původního vchodu, který byl nejspíše spojen s tvrzí. Dále byly nalezeny zbytky fresky představující vyobrazení sv. Kryštofa, mořskou pannu a raka. Do poměrně nedávné historie se Radinov zapsal ke konci druhé světové války, kdy se i na Čáslavsku rozhořel partyzánský boj, jehož počátkem byl v noci 26. října 1944 seskok dvanáctičlenné sovětské partyzánské skupiny ,,Mistr Jan Hus“ v čele s mjr. A. V. Fominem. Bojové akce partyzánů způsobovaly nacistům hmotné škody i ztráty na životech. Proto proti nim záhy připravili protiofenzívu. Fomin rozdělil své bojovníky do několika skupin, které působily na různých místech Železných hor a Žďárských vrchů. Sám se svým štábem se 22. března dostal do Nové Chraňbože a o dva dny později na samotu Radinov, do statku Josefa Musila. Ten jim opatřil potraviny a jeho teta Antonie Grundová, žena lékaře z Habrů, jim přinesla zásobu léků. Skupina navázala radiové spojení s ukrajinským štábem, ale protože Němci měli v oblasti rozmístěny zaměřovací radiostanice na nákladních autech, vysílání zachytili. V noci z 25. na 26. března se nic netušící Fominův štáb vydal z Radinova na další cestu. V pět hodin ráno se na chvíli utábořil v lese nedaleko obce Leškovice a zatímco mužstvo odpočívalo, radisté opět navázali spojení se štábem. Tím umožnili nacistům přesné zaměření místa svého táboření a rychlé obklíčení. Nerovný zápas s mnohonásobnou přesilou skončil hrdinnou smrtí, nikdo ze sedmi obklíčených se nevzdal.